V profipelotonu se pohybuje už dlouhých patnáct let. A to i přes to, že se jeho táta zpočátku dlouho bránil tomu, aby si syn závodění vyzkoušel. Enrico Gasparotto si ale svou cestičku k cyklistice přesto našel. A ačkoliv jeho sportovní začátky byly v prostředí fotbalu, říká o sobě: Nejsem typický Ital. Proč? Nemá totiž oblíbený fotbalový tým, ale fandí lednímu hokeji.
Chlapík s šálkem espressa či sklenkou vína vehementně rozhazující rukama, když se jeho oblíbenému fotbalovému týmu nedaří. Taková je představa typického Itala. Nečekejte to ale u Enrica Gasparotta, blonďatého cyklisty stáje Dimension Data. Kávu či víno si samozřejmě rád dá, stejně tak ale rád ve volnu popíjí dobré pivo. A fotbal? „V tomhle rozhodně nejsem typický Ital, já mám raději lední hokej. Mám koupenou permici na zápasy týmu HC Lugano a byl jsem i v Plzni na zápase hokejové Ligy mistrů,“ prozradil Gasparotto Grupetu.
A to jsou přitom jeho sportovní začátky spojené právě s italským národním sportem – fotbalem. „Byl jsem celkem dobrý fotbalista, než jsem začal s cyklistikou,“ zavzpomínal rodák ze Sacile na severovýchodě Itálie. Ke kolu se dostal až v patnácti letech, a to i přes to, že jeho rodina toho měla s cyklistikou společného dost. „Táta byl dobrý závodník v kategorii do 23 let, ale rozhodl se s tím přestat i přes to, že měl v ruce profikontrakt. Myslel si, že cyklistika je pro něj moc náročná. A z toho důvodu bylo pro něj samotného těžké nechat mě si to vyzkoušet. To se stalo v roce 1995,“ přiblížil rodinnou historii.
Možná i proto si dobře pamatuje své první kolo. „Bylo žluté a trochu velké na mé krátké nohy.“ Aby si ho nepamatoval, když ho má dodnes doma.
V roce 2004 se jeho kariéra rozběhla naplno. To podepsal smlouvu u týmu Tenax, o rok později už přešel do prokontinentálního Liquigasu, kde se v sezoně 2006 potkal i s Romanem Kreuzigerem. A tady vzniklo kamarádství, které trvá dodnes. „Stali se z nás profesionálové téměř ve stejnou dobu v Liquigasu a byli jsme spolu i pár let v Astaně, kde jsme spolu bývali často na pokoji. Známe se docela dobře, o to snazší je teď spolupracovat v Dimension Data. A z dalších kamarádů v pelotonu? Heinrich Haussler (nyní Bahrain Merida) a také Vincenzo Nibali (Bahrain Merida).“
Během patnácti let v profipelotonu muž, kterému se zkráceně říká Gaspa, poznal, že cyklistika je opravdu tvrdý sport, zároveň se tady ale prý naučil být lepším člověkem. A také prožil mnoho pozitivních, ale i několik ošklivých věcí. „Jsem velmi hrdý na své druhé vítězství na Amstel Gold Race v roce 2016, a to z několika důvodů. Byl jsem v malém prokontinentálním týmu (Wanty - Groupe Gobert), měl jsem za sebou složité roky a tři týdny před mou výhrou jsme v závodě Gent-Wevelgem přišli o týmového parťáka. Takže proto je tento Amstel pro mě něčím speciálním a nikdy na to nezapomenu,“ vysvětlil.
Italský cyklista se, stejně jako jeho kamarád Kreuziger, na jaře zaměřuje na klasiky. Důvodem je atmosféra okolo závodů. „A taky je to výzva. Při všech jednodenních závodech máme jen jednu šanci. Jednodenní závody jsou celkem taktické, takže je důležité mít dobré nohy, ale ještě důležitější je být chytrý, být ve správný čas na správném místě a neudělat chybu. To je něco, co je zcela odlišné od etapových závodů.“
Na svém kontě má Gasparotto deset profesionálních výher, jeho velkým přáním je k nim přidat ještě i vítězství na Monumentu Lutych-Bastogne-Lutych. „Je to jeden z nejtěžších závodů planety. Ten mám opravdu hodně rád.“
I kvůli oblíbenosti klasik tak logicky patří k zemím, kde rád závodí, Belgie a Nizozemí. „Právě kvůli té atmosféře, kterou jsem zmiňoval u klasik,“ řekl Gasparotto.
Život ale není jen o závodění a kole, je potřeba i relaxovat. „Můj nejoblíbenější relax? Mé dvě kočky a občas popíjení dobrého piva nebo skleničky vína.“ A když si má odpočinout při jiném sportu, volí v zimě lyžování.
Comments