Se změnou týmu prakticky vždy přichází také změna materiálu. Roman Kreuziger už si tímto procesem obměny prošel mnohokrát. Nyní si v týmu Gazprom RusVelo rád zvyká na kola z italské dílny, konkrétně se jedná o legendu Colnago. Mimochodem, s touto značkou loni vyhrál Slovinec Tadej Pogačar Tour de France. Jak si na kolo, ale třeba znovu i na čelisťové brzdy zvyká zkušený český závodník?
Přesedlal jste konkrétně na Colnago C64, což je kolo s ručně dělaným rámem s mufnovou stavbou. Jaký je váš pocit z tohoto kola?
„Za svoji kariéru jsem jezdil na tom nejlepším, co je, a musím říct, že C64 je master piece Colnaga. Je to kolo pohodlné, což je fantastické v tom, že z něj po šesti hodinách těžkého tréninku slezete a nebolí vás záda. Cítím se na něm dobře, nemám stažená ramena. Samozřejmě do sprintu to není nejrychlejší kolo, ale pro mě je důležité, jak se na kole cítím. Myslím, že má skvělou geometrii, takže hezky jede a je to prostě klasika. Takže jsem nadšen.“
Jezdíte opět s čelisťovými brzdami. Nedávno se Chris Froome trochu negativně vyjádřil o kotoučových brzdách. Prý se přehřívají, často pískají, kolo je s nimi těžší. Které preferujete vy a proč?
„Občas disky mají nějaký handicap, ale mají i spoustu výhod. Myslím, že s váhou už to výrobci hodně zlepšili. Já jsem momentálně na čelisťových brzdách. Ale je pravda, že Colnago C64 má dvoupístové, tedy na dvou šroubech, brzda má velkou sílu, není to jako když to bývalo na jednom šroubu. Takže v kombinaci s koly Campagnolo Bora, která jsou karbonová a mají vybroušené brzdové plochy, brzdí fantasticky. Ale samozřejmě v dešti má disk určité výhody.“
Jak jste si znovu zvykal na čelisťové brzdy?
„Byl to trošku šok po čtyřech letech přejít na klasické brzdy, protože se musí trošku změnit i styl jízdy. Ale není to tak, že bych byl fanoušek diskových nebo klasických brzd. Myslím, že každá má svoje výhody, a technologie nejde zastavit. Zase na druhou stranu kola na discích jsou čistší, nemají venku skoro žádné kabely, vypadá to moderněji a určitě mohou být rychlejší, i když mají nějakou váhu navíc. Taky je potřeba si uvědomit, že třeba pevné osy u diskového kola ho ještě zpevní, takže když se cyklista zvedne do pedálů, je výbušnější a kolo přenese lépe sílu.“
Používáte pláště nebo galusky? Jak silné a na kolik je většinou foukáte?
„Na závody jednoznačně galusky. Většinou 25, to je šířka, která nabízí komfort, ale je i hodně rychlá. A pláště taky 25, většinou na trénink. Ať už plášť nebo galuska, foukám je hodně podobně. Momentálně Tufa foukám na nějakých 7,2 přední a 7,5 zadní kolo.“
Nyní máte kolo se sadou Campagnolo Super Record. Vždy jste měl rád Itálii, když nyní jezdíte na kole Made in Italy, je to tutto bene?
„Campagnolo Super Record je klasika, patří to k italskému kolu. Je to sada, která je tady dlouho, mně osobně se hrozně líbí jejich páky. A myslím, že s Colnagem ta kombinace k sobě ladí, patří to k sobě.“
Umíte si ještě představit jezdit bez watt metru?
„Těžko. Myslím, že v tréninku je strašně důležitý. Ale zase když je člověk hobík a vozí se pro radost, neměl by koukat na čísla na Garminu nebo nějakém jiném watt metru, ale měl by jezdit podle pocitu a užívat si krásu kolem sebe.“
Kolik teď váží vaše kolo?
„Ufff, to je těžká otázka. Teď když jsem tam měl tašky s dušemi, Garmin radarem a všemi dalšími důležitými věcmi, tak vážilo téměř 7,5 kilo. Ale myslím, že závodní kolo, až ho upravíme na galuskách, bez všech věcí z tréninku, s karbonovými řídítky, představcem, titanovými šrouby, kde to půjde, dostaneme se na nějakých 6,9.“
Foto: Gazprom RusVelo a Alexandr Kliment