Objektivem: Sagan, Kreuziger, Froome a další podle Markéty Navrátilové

Je to tvrdý sport. Jeden z nejnáročnějších a nejkrásnějších. Nabízí příběhy, volnost, bolest a radost. Fotografka Markéta Navrátilová fotí elitní cyklistiku přes 25 let. Máme pro vás výběr toho nejlepšího, co skrz objektiv zaznamenala. "Chci, aby fotka zachytila nejen závod, ale i atmosféru, diváky. Aby žila," říká.

Chvíli poté, co se vyšplháte na motorce za řevu fanoušků na vrchol stoupání, začnete padat do desítky kilometrů dlouhého a tichého údolí - jeden z nejoblíbenějších pocitů na Tour de France, 2007.

Na tréninku kousek za Stříbrem, Zdeněk Štybar, 2013.

Závod cyklistů s rychlými čluny, Tour de France, 2011.

Zdeněk Štybar vítězí v jednom z nejdůležitějších závodů jeho kariéry - na světovém šampionátu v cyklokrosu v Táboře v roce 2010.

Cadel Evans "padá" do údolí v závěrečné časovce na Tour de France v roce 2013.

Do dnešního dne nechápu, jak se dá v neutuchajícím dešti, silném větru a teplotě jen několik stupňů nad nulou sjíždět z dvoutisícových kopců rychlostí 80 km v hodině. Roman Kreuziger, Tour de France, 2013.

Petr Vakoč, toho času jezdící v dresu mistra republiky, při vítězném tažení na Brabantském šípu. Belgie, 2016.

Při focení dodržujete pravidla. Ale to neznamená, že se neobjevíte s motorkou v situaci, ve které nechcete být. Stádo ovcí v horách, uprostřed pelotonu, na Tour de France v roce 2010.

Angličtí fanoušci nikdy nezklamou. Obzvláště poté, co čekají u cesty celý den, aby jako úplně posledního viděli projet pozdějšího vítěze Chrise Frooma. Tour de France, 2016.

Strastipná cesta a vyjednávání s dělníky v rozestavěném domě stálo za to. MS ve Veroně v roce 2004.

Miluji melancholii, ale na tu není v profesionální cyklistice moc času. Tentokrát to vyšlo v chladném ránu někde v Holandsku. Amstel Gold Race, 2005.

Romama Kreuzigera jsem poprvé fotila v roce 1997 na MS v cyklokrosu v Paříži. Naposledy před pár měsíci v dresu týmu Dimension Data. Nevím, jestli jsem za tu doby víckrát zmáčkla spoušť nebo Romen ujel kilometrů, ale možná to číslo bude podobné.

Průjezd pelotonu historickým centrem Baku, Tour of Azerbajdžán, 2015.

Údiv místních obyvatel při průjezdu pelotonu, takovou spoustu cyklistů pohromadě viděli poprvé v životě. Tour de Langkawi, 2005.

Ten den začala etapa pozdě, závodníci stávkovali, protože je v noci vyšetřovala na hotelu policie. Noviny psaly, že Tour je mrtvá. Nebýt toho, u kříže bych asi nezastavila. Nakonec vznikla jedna z nejoblíbenějších cyklistických fotek. Rok 2007.

Jedno z nejkrásnějších a nejtěžších stoupání na Tour de France - Col du Galibier, 2006.

Alpe d'Huez, Tour de France v roce 2013. Odhadnut situaci tak, aby se fandové s fotákem a Chris Froome potkali právě v momentě, kdy mne budou míjet, byl skoro nadlidský úkol.

Obávané i charismatické Mont Ventoux, Tour de France, 2013.

Prašná varianta nejkrásnějšího jednodenního závodu, Paris-Roubaix, 2003.

Z protilehlého kopce, s dlouhým objektivem a s nakloněným fotoaparátem. Tour de France, 2014.

Obdivovaný, milovaný, zatracovaný. Marco Pantani, Tour de France, 1998.

Úžasná atmosféra na Giro d’Italia při průjezdu Pavla Tonkova a Ivana Gottiho (v růžovém), 1997.

Šance, že pojede vlak, existuje. A může jít zdánlivě o komickou situaci. Když se ale o pár vteřin později prožene souprava rychlostí 200 km za hodinu, ztuhne vám úsměv na rtech. Pont Gebus, Paris-Roubaix, 2015.

“Balík”. Tour de France, 2002.

Největší osobnost současné cyklistiky. Peter Sagan při vítězném tažení na Paris - Roubaix v roce 2018.

Heroický výkon Ondřeje Cinka na Tour de France v roce 2017.

Pády nenám ráda, ale fotit je musím. Bylo to drsné, ale druhý den byli všichni zpět v sedle. Tour de Langkawi, 2008.

Cime de la Bonette byl na Tour de France v roce 2008 jako zjevení. Do té doby jsem podobný kopec neviděla.

Slunečnice a “Maillot Jaune” - dva žluté symboly Tour de France, které je pro fotografy povinnost fotit vždy, když to jde, 2017.

Nejslavnější vítězství Jána Svorady, po kterém začaly znovu zvonit telefony. Champs-Élysées, Tour de France, 2001.

Poslední etapa do Paříže je většinou promenádou, skutečně závodit se začíná až na okruzích na Champs-Élysées, Tour de France, 2007.

Závěrečná časovka Tour de France v roce 2014.

Peter Sagan (vlevo) na MS juniorů v cyklokrosu v italském Trevisu, 2008.

Moje druhá Tour de France a moje úplně první fotka Jána Svorady (reprodukce snímku z časopisu), 1994.

První z deseti Tour de Langkavi v Malajsii. Jiný svět, jiní lidé, jiná cyklistika. 1997.

Giro d’Italia je lidsky nejmilejší závod nejen pro diváky, ale i pro nás fotografy. 2011.

© Markéta Navrátilová.