Zkoušky zdárně složil. A tak už se mohl Roman Kreuziger plně vrhnout do další etapy svého života. Po ukončení velmi úspěšné šestnáctileté kariéry coby profi závodník si teď vyzkouší roli, kterou také moc dobře zná. Stává se z něj sportovní ředitel, tedy ten, koho sám musel při závodech vždy poslouchat. Co o této pozici nyní zjišťuje a jak se zapracovává? Během týmového soustředění ve španělské Altee už měl možnost seznámit se s větší částí týmu.
V prosinci jste se svým novým zaměstnavatelem, týmem Bahrain-Victorious, absolvoval první soustředění. Kolik se vás tam sešlo?
„Bylo nás tam celkem asi devadesát. 28 závodníků z World Touru, 6 z kontinentálního týmu Friuli, marketing, lékařský personál, maséři, mechanici, trenéři a osm sportovních ředitelů plus hlavní sportovní ředitel a majitel týmu Milan Erzen.“
Jak vypadal váš den na soustředění?
„Dny byly velice dlouhé. Budíček většinou v 7:30, snídaně, krátký mítink ještě před tréninkem, 4-7 hodin v autě s nějakými zastávkami. Následovala většinou hodinka volného času na sport či odpočinek, pak jsme měli večerní mítink se závodníky a s personálem, abychom věděli, jak den probíhal. Večeře kolem deváté, občas tam přibyla ještě nějaká porada kolem desáté a do postele jsem se dostával kolem půl dvanácté až půl jedné.“
Co máte jako sportovní ředitel na starosti?
„Na závodech je to komunikace se závodníky, což na soustředění přebírají trenéři. A pak to bude taktika, plánování dne pro závodníky a personál, aby byl hladký chod týmu na závodech a bylo to všechno dobře promyšlené.“
S kterými závodníky pracujete?
„Na soustředění jsem měl ve skupině 10 lidí, mezi nimi například Matěj Mohorič, Mikel Landa, Pallo Bilbao, Jan Tratnik a pak nějací mladí kluci. Takže jsem si to s nimi užil. Abych řekl pravdu, ostatní závodníky jsem moc neviděl, protože jsme byli rozdělení do tří skupin a nemixovali jsme se kvůli opatřením spojeným s covidem. Kdyby byl někdo náhodou pozitivní, tak abychom neohrozili ty další.“
Je to pro vás hodně nové, velký nezvyk?
„Mám spoustu zkušeností jako závodník, ale v pozici sportovního ředitele je toho hodně nového, co se budu muset naučit. Ale jsem tomu otevřený a těším se na to. Takže do postele padám stejně unavený, ne-li ještě víc, jako když jsem trénoval.“
Sportovní ředitel musí umět dobře jezdit autem. Učí vás někdo, jak se pohybovat v pelotonu nebo mezi tréninkovou skupinou?
„Tady pomáhají zkušenosti z kola. Ale samozřejmě to není lehké, vyžaduje to hodně koncentrace. Ale myslím, že si na to dobře zvykám. V prvních dnech na kempu jsem měl k sobě ještě Gorazde Štangeljiho, aby mě poučil a varoval na určitá nebezpečí. Pak už jsem jezdil sám s mechanikem. Před námi jezdí recon auto, které nám hlásí, když jsou tam nebezpečné situace, abychom to mohli nahlásit závodníkům a předešli jsme pádům a jiným nepříjemnostem.“
Vypadá to na hodně nabitý program. Stíháte k tomu i sám sportovat?
„Ano, udělali jsme si skupinu sportovních ředitelů a personálu, a když máme volno a sejde se to, chodíme se proběhnout na 7-10 kilometrů. Spíš tak na vyčištění hlavy a probrat tam některé věci, protože každého napadnou jiné myšlenky. Probíráme tak, jak jsme viděli které závodníky a pak to večer dáváme dohromady na poradě.“
Právě kvůli nové práci jste nedávno absolvoval zkoušky ve Švýcarsku. Z čeho se skládaly?
„Hlavně z pravidel UCI, ať už jsou to administrace, přihlášky na závody, jak se chovat v koloně s auty. Škola byla čtyři dny a ten poslední nás čekal test. Výsledky jsme se dozvěděli za tři týdny a momentálně jsem strašně rád, že to mám úspěšně za sebou. Bylo skvělé poznat nové lidi a zároveň vidět zase spoustu těch, s kterými jsem závodil. A byla tam spousta informací, které budu potřebovat.“
Máte v týmu nějakého mentora, který vám pomáhá?
„Nedá se říct, že by to byl jeden člověk. Máme skvělou skupinu sportovních ředitelů, takže si nemůžu absolutně na nic stěžovat. Oni se snaží mě i Golaše, který je nový sportovní ředitel, dostat do procesu, abychom se do toho dostali. To je parádní.“
Šel jste v Bahrain-Victorious do nového prostředí, nebo tam znáte některé závodníky či další personál?
„Znám spoustu lidí z Liquigasu a z jiných týmů, takže myslím, že jsem se začlenil rychle. Co si budeme povídat, za těch 16 let znám opravdu hodně lidí. Třeba jsem s nimi nepracoval, ale od vidění se známe. Cyklistika je jedna malá rodina.“
Tým nese název Bahrajnu, ale základnu tam nemá. Kde tedy sídlí?
„Tým má sídlo v Lublani ve Slovinsku, a odtamtud odjíždí většina aut, autobusů a kamionů na závody. Ale stane se občas, že auta zůstanou někde zaparkovaná, aby tým neměl takové náklady s přesouváním velkých aut.“
Už znáte svůj program na příští rok? Na jaké závody budete cílit?
„Tým ještě nezveřejnil program závodníků, takže myslím, že by nebylo fér, abych zveřejnil ten svůj. Ale na první rok myslím, že můžu být velice spokojený a jen co to půjde, tak po Novém roce vám dám vědět.“
Kde jste strávil Vánoce?
„Byli jsme v italském Livignu, protože Vánoce na sněhu mají úplně jinou atmosféru.“
Dopřejete si víc cukroví a vánočních jídel než v dobách, kdy jste závodil?
„To ani ne, protože nechci během roku vypadat jak koule. Navíc s menším objemem pohybu ubývá i chuť. Takže něco si dám, ale žádné přehánění.“