Obzvlášť v zimě hledáme co nejlepší podmínky pro trénink, a tak se mnozí vydávají na jih, kde je tepleji. Jde to autem třeba do Itálie, ovšem na jih Španělska, Kanárské ostrovy nebo i dál už je nutné zvolit cestu letadlem. Co s kolem, pokud chceme svoje? S profesionály Romanem Kreuzigerem a Petrem Vakočem vám přinášíme několik tipů, jak si zajistit co nejhladší průběh cestování.
Cesta autem
Cyklisté, kteří do svých kol neinvestovali tolik, je naloží na nosiče na střechu auta nebo na tažné zařízení. Ovšem ti, kteří mají bicykly za desítky nebo stovky tisíc korun, už raději volí přepravu uvnitř auta. Stejné je to i u profesionálů.
„Mám z Mercedes Benz PRAHA třídu V, kam se kolo a všechno ostatní, co potřebuju, krásně vejde, takže to není žádný stres. Jsem zvyklý cestovat, takže mě to nijak netrápí. Navíc auto je pro mě dopravním prostředkem, kde si hodně odpočinu,“ říká Roman Kreuziger. Obzvlášť na delší přesuny je ale nutné dát kolo do ochranného obalu. „Ale je to snadné. Máme sponzora Scicon, který dělá výborné vaky na kola, tam se to poměrně rychle zabalí a není s tím žádný problém. Samozřejmě je ale vždy jednodušší to dát do auta a někam se převézt než letecké přesuny,“ dodává závodník týmu NTT Pro Cycling.
Letenka pro kolo
Pro vzdálenější destinace už se je však lepší volit cestu letadlem. A jestliže je dobré zajistit sobě letenku s dostatečným předstihem, u kola to platí dvojnásob. „Je vždy nutné dopředu objednat speciální letenku pro kolo. Ta občas bývá dražší než klasická letenka, pohybuje se to zhruba od nějakých patnácti set do dvou a půl tisíce korun po Evropě, co tak vím,“ přibližuje Petr Vakoč. Některé společnosti umožňují online nákup i těchto letenek, u jiných je třeba udělat rezervaci telefonicky. Ale pozor! Může se stát i to, že vám takové zavazadlo společnost nevezme. „Mně se to naštěstí ještě nikdy nestalo, ale je vždycky lepší si tohle zajistit co nejvíc dopředu, aby pak člověk neměl nepříjemné překvapení,“ doporučuje nová posila týmu Alpecin-Fenix.
Jak kolo připravit
Není na tom nic složitého, ovšem je třeba klást důraz i na detaily. Roli zde hraje zejména to, jaký máte na kolo obal. „U toho, který používám já, stačí jen sundat kola a ukotvit rám do speciální konstrukce. Ještě sundávám přehazovačku, kterou pak zabalím do hadru a lepicí páskou ji přilepím k rámu, aby se tam nehýbala. Je totiž asi nejvíc náchylná.“
Pokud chcete udělat maximum pro to, aby váš bicykl dorazil v naprostém pořádku, je dobré věnovat péči i rámu. „Po některých nepříjemných zkušenostech ho balím do pěnových chráničů. Jsou to takové pěnové návleky na nejvíc exponované části rámu, jako je zadní a horní stavba. Je možné ale použít i bublinkovou fólii. Kola se pak jen zasunou dovnitř, musí se tedy vypustit vzduch. Takže u tohoto obalu je to velice jednoduché,“ dodává Vakoč.
Je možné ale kolo dát i do krabice. „Já ji používám na horské kolo, protože na to přepravní obal nemám. Tam je potřeba trošku víc práce. Sundat pedály, řídítka, vyndat sedlovku…“ říká zkušený cestovatel Vakoč.
Pozor na elektro
Obzvlášť dobré je zjistit si předem podmínky cestování letadlem s elektrokolem. A v tomto případě je nutné počítat i s tím, že vám to nebude umožněno. „Jednou jsem měl na mále, když jsem cestoval s horským kolem a použil jsem krabici od nějakého elektrokola. Kolo mi nechtěli vzít, protože na krabici bylo napsané, že obsahuje nějaké věci nebezpečné pro leteckou přepravu. Takže pozor na to, s elektrokoly se nedá létat kvůli té velké baterce. Ale nakonec jsem to letištní obsluze vysvětlil a nechali mě letět,“ vzpomíná sedmadvacetiletý rodák z Prahy.
Potíže mohou nastat ale i v případě elektrického řazení. „Tím, že máme v kolech elektrické řazení a baterky, je občas nutná trochu dohoda a diskuze, zda je s tím povoleno létat. Ale neměl by to být problém, pokud se jedná pouze o elektrické řazení a ne elektrokolo.“
Jedna cestovatelská historka na závěr
Při tak častém cestování, které podstupují profi cyklisté, je takřka nemožné, aby se vyhnuli nepříjemnostem, ze kterých pak může vzniknout veselá příhoda pro kamarády a známé. Jednu takovou má i Petr Vakoč.
„Letěli jsme do Austrálie a já tam cestoval dřív než zbytek týmu. Ale při přepravě kola došlo k tomu, že praskl rám. Abych mohl trénovat, musel jsem si tam shánět kolo. Naštěstí se mi podařilo najít obchod, kde mi ho majitel na týden půjčil. Ale problém byl v tom, že v Austrálii mají naopak brzdy, takže jsem měl přední brzdu na pravé straně a zadní na levé a to bylo hodně nebezpečné a nedalo se na to zvyknout. Naštěstí nebylo složité to přehodit, ale ten první den, kdy jsem nevěděl o tom, že je kolo takhle nastavené, jsem měl několik momentů, kdy jsem nechápal, co se s kolem děje a málem jsem spadl.“